Dýchání a držení těla


1 min. přečteno
25 Nov
25Nov

Jak spolu souvisí?

Když na fyzioterapii vyšetřujeme dechový stereotyp, nejde nám v tu chvíli tak úplně o to zjistit, jak efektivní je samotná respirace - tedy proces výměny plynů mezi organismem a okolním prostředím. Na to máme jiné ukazatele - vitální kapacitu plic, měření plicních objemů a tak dále. Zaměřujeme se spíš na to, jaké svaly se při dýchání zapojují a jak to ovlivňuje napřímení páteře a držení těla obecně. To, jak vypadá náš nádech a výdech, totiž skvěle vypovídá také o funkci stabilizačních svalů trupu a bránice především.

Pojem “core”, střed těla, určitě znáte. Často se zmiňuje právě v souvislosti se stabilitou páteře a silou břišního a zádového svalstva. O jaké svaly tedy vlastně jde? Hluboký stabilizační systém páteře zahrnuje zejména hluboké svaly krku, svaly pánevního dna a hluboké břišní svaly, bránici a také krátké vzpřimovače páteře. Tyto svaly se nacházejí jak na přední, tak zadní straně trupu, ale také po stranách. Tvoří pomyslný “válec”. A jen v případě, že je aktivita těchto svalů v rovnováze, dosahujeme ideální stabilizace páteře a celého těla.

Bránice hraje tedy klíčovou roli při dvou důležitých funkcích - dýchání a posturální stabilitě. Proto je její funkce tak důležitá, proto se jí ve fyzioterapii tolik věnujeme. Při ideálním dechovém stereotypu se bránice s nádechem aktivuje a pohybuje směrem dolů. Zároveň tímto pohybem dochází k rozšíření spodních žeber a vzrůstá nitrobřišní tlak (stejně jako když chcete zakašlat, zasmát se nebo třeba zvednout něco těžkého). Aktivitu bránice tedy při nádechu ideálně pozorujeme jako symetrické rozšíření trupu všemi směry - tak jak je vidět na obrázku dole vlevo.

Co z toho vyplývá? Pokud bránice nefunguje optimálně při dýchání, neprobíhá dobře ani stabilizace trupu. Typicky se při tzv. horním hrudním typu dýchání, kdy dýcháme hlavně do horní části hrudníku a spíše mělce, povrchově, zapojuje pouze zadní část bránice. To pak způsobuje zhoršené postavení celého hrudníku. Jeho zadní část je tažena dolů a spodní žebra vpředu mají tendenci naopak odstávat nahoru (spolu s pánví naklopenou vpřed pak tvoří jakési “otevřené nůžky” tak, jak můžete vidět dole na obrázku vpravo).

Nedostatečná aktivita hlubokého stabilizačního svalstva pak vede k přetížení třeba svalů krku nebo horního hrudníku. To se pak projevuje typickými bolestmi za krkem nebo mezi lopatkami a souvisejícími obtížemi.

Bránice z pohledu psychomotorického vývoje

U zdravých miminek se začíná bránice uplatňovat ve své posturální funkci kolem 3 měsíců věku. Mění se dechový stereotyp a také tvar hrudníku. Úspěšné dosažení posturální stability se pak projeví schopností dítěte vleže na zádech zvednout nohy a udržet je ve vzduchu. Ještě více pak zhruba ve 4,5 měsících kdy se děti ze zad začnou přetáčet na bok.

Jak začít pracovat na svém dechovém stereotypu?

Úplně jednoduše. Začněte si svůj dech více uvědomovat a zkuste si odpovědět na následující otázky:

  • Zvedá se vám s nádechem břicho? 
  • Rozšiřují se vaše žebra s nádechem do stran?
  • Nebo vnímáte že se s nádechem pupík spíše vtahuje dovnitř?
  • Máte tendenci držet břicho zatažené dovnitř? 
  • Cítíte svůj dech hlavně v hrudníku a zvedají se vám s nádechem ramena?

Pokud jste si na jednu z posledních třech otázek odpověděli “ano” je možné, že vaše bránice nepracuje optimálně. Pro praktické tipy jak brániční dýchání začít trénovat si můžete přečíst náš další článek!


Mgr Farah Droubi

Komentáře
* E-mail nebude na webu zveřejněn.