Respirační terapie je součást rehabilitace se zaměřením na dechové obtíže. Má význam diagnostický, terapeutický i preventivní. Využívá se u dětských i dospělých pacientů s onemocněním respiračního systému (CHOPN, astma bronchiale, plicní fibróza, stavy po zánětu plic apod.) jak v akutní, tak i v chronické formě.
Své uplatnění má respirační terapie i v rámci sportovní přípravy. Takzvaný nevhodný dechový stereotyp či jinak nevýznamné onemocnění dechového systému může zásadně snížit výkonnost a prodloužit dobu regenerace po zátěži. Dechové svaly spotřebují až 20% kyslíku z celkové spotřeby, zlepšení jejich výkonnosti tedy vede k celkovému lepšímu výkonu. Respirační fyzioterapie dopomáhá ke zvýšení dechového objemu, zvýšení maximální síly nádechového svalstva, zlepšení plynulosti dechu při intenzivní zátěži, správné aktivaci bránice během výkonu a lepší toleranci zátěže.
Mezi základní techniky využívané v RFT patří dechová cvičení, práce s dechovými trenažéry, hygiena dýchacích cest, relaxační průprava, korekce postury a dechového stereotypu či nácvik pohybové aktivity. Dále mohou pacienti profitovat z nácviku správné péče o jizvy, úlevových poloh či správné techniky inhalace.
Terapie je vhodná při:
Terapie zahrnuje pasivní i aktivní techniky. Mezi pasivní techniky se řadí myofasciální techniky a techniky měkkých tkání, práce s hrudníkem, neurofyziologická facilitace dýchání či například mobilizace. V rámci aktivní složky terapie se pacient učí techniky vhodné do autoterapie například nácvik odkašlávání hlenů, inhalační techniky, techniky dechové gymnastiky či cviky s dechovými trenažéry.